Kdo se dnes nesnaží stát se minimalistou, jakoby nebyl. Takový člověk určitě nemůže být duchovně vyrovnaný, klidný a hlavně šťastný. Proto rychle ke skříni a vyházet všechny věci. Je tohle opravdu minimalismus?
Před rokem jsem se rozhodla udělat takový experiment a to, že budu nosit celý měsíc stejné oblečení. Každý večer si ho pak vyperu a ráno už se nebudu muset zabývat tím, co na sebe.
Obtežovalo mě totiž každý den koukat 10 minut do skříně a nevědět. Ten pocit, že toho mám ve skříni tolik a přitom vůbec nic. Některé kusy mi byly moc malé, jiné moc velké, další se mi tolik nelíbily a nakonec tam byly i ty, které se k ničemu nehodily. Ale přece se to může jednou hodit…ne?
Já si řekla, že ne. Že mě tyhle kusy oblečení spíš vyčerpávají, než že by mi něco dávaly. A tak jsem vytáhla ze skříně džíny, jednoduché tričko a bylo. První překážkou jsem nebyla já sama, ale spíš reakce okolí: „To je divný, Teri! Všichni se na tebe budou divně koukat. Tě to za chvíli omrzí! To je blbost, to ti k ničemu nebude.“ Sama jsem nevěděla, jestli na tom, co říkají, není trochu pravdy…ale rozhodla jsem se to otestovat.
Tak jsem první den vyšla ve svém zeleném tričku,pak i druhý den, třetí den…a s každým dalším ránem jsem to začínala milovat víc a víc. Jakoby mi odpadla jedna stresová situace, která mě hned po ránu trošku potopila.
Toho, že nosím pořád stejné oblečení, si všimlo lidí, že bych je mohla spočítat na prstech jedné ruky. Ti to jen okomentovali, zeptali se proč a tím to celé skončilo.
Po 30 dnech ale nepřišla naprostá čistka šatníku a všechno neskončilo v koši. Sice jsem si moc užila měsíc, ve kterém jsem se zbavila jednoho trýznivého rozhodnutí za den, ale asi to nebylo to pravé pro mě. Chyběla mi možnost menší změny – někdy jsem se chtěla cítit víc jarně, jindy jsem zas chtěla být trochu neviditelná. Vybrala jsem tedy ze své skříně jen pár kousků, které k sobě dobře jdou, a od té doby kombinuji jen pár věcí.
Proč vám to tu vyprávím? Minimalismus je hitem posledních let. Někteří lidé vám dávají návody, co všechno vyhodit, a nebo vám řeknou, že správný minimalista budete až v té chvíli, kdy budete mít pod 100 věcí. Ale o tom podle mě minimalismus není.
Minimalismus je stav mysli, kdy kolem sebe chcete mít jen věci, myšlenky a lidi, kteří dávají vašemu životu nějakou hodnotu.
Já třeba nepotřebovala plnou skříň oblečení, ale na druhou stranu mi nestačil jeden outfit.
Někdo miluje vůni knih a rád si v nich listuje, a tak nebude chtít číst jen na čtečce. A stejně může bý minimalista.
Někdo sbírá známky, je to jeho vášeň a v žádném případě by je nevyhodil. To mu nebrání v tom být minimalista.
Cílem minimalismu je, abyste našli své hodnoty a řídili se pak podle nich. Když budete mít míň věcí, získáte tím víc svobody. Svobody dělat co chcete ve svém volném čase, protože nebudete muset pořád orgaizovat haraburdí a smetávat z něj prach. Svobody v rozhodnutích, kam a na jak dlouho vyjet pryč, někam daleko, protože vaše věci nebudou kotvou, která vás bude držet na jednom místě. Svobody ve vaší hlavě, kde najednou najdete víc prostoru na věci, na kterých vám doopravdu záleží.
Podívejte se okolo a zeptejte se sami sebe: „Co je pro mě opravdu důležité?“