Celý život jsem si myslela, že umění vést konverzaci, je přirozená lidská dovednost a nikdo se tomu nemusí učit. Proto jsem byla často frustrovaná, když moje rozhovory, a vlastně i přátelství, zůstaly na “small-talkové” úrovni. Nedostaly se dál, do té opravdu zajímavé hlubší roviny. Myslela jsem si, že je to tak normální a má to tak být. Ale já to tak nechat nechtěla.
Začala jsem pozorovat, co při některých rozhovorech dělám a na co myslím. Potom jsem si porovnala, jak se liší rozhovory, které zůstaly na povrchní úrovni a ty, které šly opravdu hluboko. Jaký byl hlavní rozdíl?
Doopravdy jsem je neposlouchala.
Co jsem dělala špatně?
1. Připravovala jsem si odpověď před tím, než přestali mluvit.
První zvykem, kterého si u sebe můžete všimnout, je, že si připravujte odpověď ještě předtím, než ten druhý skončí s mluvením. Mnoho z nás to dělá úplně běžně, protože se chceme vyhnout trapnému tichu v konverzaci.
Zkuste místo toho být spontánní a nechat si čas než odpovíte nebo promluvíte. Snažte se soustředit na jejich slova a na to, co doopravdy říkají. Až budete na řadě vy, dejte si chvilku na přemýšlení o tom, jaký máte doopravdy názor a co chcete říct.
2. Rozptylovala jsem se.
Tohle se stává hodně často, zvlášť když se během konverzace nudíte. Naše mysl se pořád někde potuluje. Je to docela přirozené. Ale vy můžete použít mindfulness a zůstat v přítomném okamžiku.
Soustřeďte se na každé jejich slovo a když se vaše mysl zatoulá, jednoduše se vraťte zpátky k tomu, co ten druhý říká. Je to vlastně taková meditace sama o sobě.
3. Soudila jsem.
Když posloucháme ostatní, přirozeně soudíme to, co ten druhý říká. Místo toho zkuste tento váš proces zachytit a nechat ho odejít. Vnímejte slova, které ten druhý říká, bez toho, aby na ně vaše mysl nabalovala svoje významy a soudy.
4. Snažila jsem se něčeho dosáhnout.
Když se s někým bavíme, často chceme prostřednictvím té konverzace něčeho dosáhnout. Kvůli tomu pak míříme konverzaci někam jinam, než kam by přirozeně vedla. Jsme pak v budoucnosti a ne v přítomnosti.
Zkuste jen jednoduše “být” v konverzaci. Zkuste nechat odejít ten výsledek, kterého chcete dosáhnout. Tím si mnohem víc užijete konverzaci.
Když se budete zkoušet vyhnout chybám, které děláme skoro všichni, zazáříte. Lidé vás budou vnímat jako víc přátelského, budou si vážit toho, že je někdo doopravdy poslouchá. Vy se navíc naučíte z každé konverzace mnohem víc než kdy dřív.