Začal nový školní rok, nový semestr, období, kdy je do další letní dovolené ještě hodně daleko, a vy si říkáte, že tentokrát to bude úplně jinak. Že tentokrát začnete s čistým štítem a budete mít vše zorganizované, rychle zpracované a hlavně nebudete nic odkládat. Je to skoro jako další Nový rok, s předsevzetími, se kterými to teď myslíte ale doopravdy vážně.
Jenže pak narazíte na to, že těch úkolů je nějak moc, jsou těžké, nevíte, co s nimi a vůbec se vám do nich nechce.
Přesně to samé se dělo i mně a této stránce. Medituju jsem založila jako místo, které mělo pomoct lidem s jejich problémy, rozšířit povědomí o mindfulness a meditaci. Měla jsem plnou hlavu plánů, co všechno bych tu mohla udělat, ale…nějak to nešlo. Jedním z kroků měl být blog. A na něm nejdřív jeden (ne nějak dlouhý) článek.
Trvalo mi půl roku než jsem vůbec napsala první slovo. Měla jsem totiž strach. Strach z toho, že:
– nejsem dost dobrá ve psaní a vyjadřování se.
– nemám nic nového, co říct.
– lidi mě odsoudí a budou se mi vysmívat.
– budu pokrytec, co ne vždycky dodržuje, co sám káže.
– budu jen kopírovat jiné lidi.
Tak jsem si žila s tímhle strachem v hlavě, často jsem si s ním povídala o tom, jak to všechno dopadne špatně a vůbec to ani nemá cenu zkoušet. A pak mi to došlo. Ten strach nejsem já. Ten strach nemá pravdu.
A teď tu píšu. A v hlavě mi pořád pokřikují hlásky, co se mi smějí, uráží mě a straší. Ale to nevadí. To nejsem já. To není pravda. Učím se být v nepříjemných situacích. Snažím se před nekomfortní situací neutíkat, ale čelit jí. Pozorovat ji. Prozkoumávat ji. Ale nereagovat na ni. A vůbec to není tak děsivé, jak jsem si to představovala (a jak si to představoval můj strach).
Jak se naučit cítit pohodlně v nepohodlí
Takže až příště zjistíte, že se něčemu vyhýbáte, zkuste se na chvíli zastavit.
1) Zkuste tomu úkolu dát jen 5 minut. Nastavte si stopky na telefonu a 5 minut pracujte, víc nemusíte. Ale můžete. Takže se s prací aspoň trošku posunete, možná vám už nebude připadat tak děsivá a budete pokračovat dalších 5 minut (a možná i víc). Vítězství ale je, když zvládnete těch prvních 5 minut, pak už je to jen příjemný bonus.
2) Když se dostaví negativní pocity, prozkoumejte svůj dech, svoje tělo, přítomný okamžik.
3) Pak se podívejte na tu emoci, která vám brání žít lepší, naplněný život. Co to je za emoci? Kde ji cítíte?
4) Zkuste na ni nereagovat. Jen ji zvědavě prozkoumávat. Ta emoce nejste vy. Vy se na tu emoci díváte, takže nemůžete být tou emocí. Naučte se cítit pohodlně v nepohodlí.
5) A pak se znovu pusťte do toho, co vám změní život (i když třeba jen o trošku).
6) Vždycky, když se ten negativní pocit vrátí, celý proces zopakujte.
7) Buďte na sebe pyšní za to, co pro sebe děláte!
Tímhle způsobem můžete pracovat nejen na úkolech do školy a práce, ale i při cvičení, jezení zdravě, meditaci, čtení a prokrastinaci obecně.
Mějte krásný všímavý den!
Tereza