Je sedm ráno a já se zpocená a uřícená ženu do sprchy ve fitku. Tahle očista je takovým předělem mezi ranní rutinou a pracovním dnem, na kterou se vždycky těším. Ale trošku se mi tam přece jenom nechce. Protože dneska budu stát dvě minuty pod ledovou vodou.
Možná se zeptáte: „Proč by ses tak trápila?“ A já na to mám jedinou odpověď:“Zkuste to sami!“
Začalo to na konci ledna, kdy už jsem si nepamatovala, jaký je pocit slunečních paprsků na pokožce, a na další prosluněné dny jsem nemohla dohlédnout. Často jsem v tom období padala do stínu, necítila jsem takové štěstí, energii a radost jako obvykle. Nic se mi nechtělo – strávila jsem hodně dní v posteli s čokoládou a hloupými videi na youtube. Plácala jsem se v takovém blátě, ze kterého se mi nešlo vyhrabat. Až jednoho dne mi zavolala nadšená kamarádka: „Zkusíme spolu Wim Hofovu challenge?“
O Wim Hofovi už jsem slyšela předtím. Viděla jsem o něm dokument na Vice, ve kterém lezl v trenýrkách na Everest. Přišel mi jako zajímavý blázen a ty já mám ráda. Proto jsem ho sledovala i dál, jak si v zimě plave amstrdamskými kanály nebo jak stojí hodiny v kostkách ledu. Ale neměla jsem žádný důvod takové věci dělat. Ano, Wim Hof tvrdí, že zimou můžeme předcházet nebo léčit různé nemoci, ale v tu dobu jsem byla zdravá a nic takového mě netrápilo. Tak jsem na něj na pár měsíců zapomněla až mi ho osud (a kamarádka) znovu přivedl do cesty.
Wim Hofova challenge zpočívá v tom, že po příští sprše vypnete teplou vodu a 15 vteřin se budete sprchovat jen ledovou. Po pěti dnech přidáte dalších 15 sekund, takže se ledovou vodou budete sprchovat půl minuty. Po 20 dnech už pro vás nebude žádný problém zůstat minutu pod nejstudenější vodou, co vám váš kohoutek nabídne. Po takovém ledovém šoku budete mít nejenom mnohem víc energie, ale v mozku se začnou uvolňovat dopaminy a díky tomu se vytvoří endorfiny, které mají za následek instantní štěstí.
První den jsem vešla do sprchy se strachem, že to nezvládnu a že to bude až neskutečně nepříjemné. Nejdřív jsem se sprchovala normálně, teplou vodou. Tuhle část jsem prodlužovala a nechtělo se mi přejít dál. Pak jsem se ale rozhodla a šla do toho. Na začátku jsem byla v šoku, jak může být voda studená. Bylo to přesně tak nepříjemné, jak jsem si to představovala. Ale pak jsem si uvědomila věc, která mi vždycky pomůže v těžké situaci.
Dech je tu se mnou vždycky.
A tak jsem začala hluboce dýchat a soustředila jsem se na každý nádech a výdech. A najednou už to nebylo tak hrozné. Zapípal mi budík a já vypla sprchu. Po pár vteřinách mě zaplavila energie. Chtěla jsem vytvářet, pracovat, měnit.
Zjistila jsem, že když si dám studenou sprchu ráno, tak nejenže se v mém mozku stane chemický zázrak, ale zjístím, že dokážu všechno, co si vytyčím. Díky tomu pak pro mě není problém dělat věci, které jsou složité a nevím si s nimi rady.
Méně tak prokrastinuji a více žiji život, který žít chci.
Wim Hofova metoda ale dokáže mnohem víc i u fyzické stránky těla. O tom jak díky jeho dechovým cvičením dokážeme ovládat náš autonomní nervový systém (puls, teplotu) nebo imunitní systém zase někdy příště.